Jak vytvořit malou bezdrátovou síť
Instalovat a zprovoznit malou bezdrátovou síť, to je znalost, která se jednou za čas hodí každému. Třeba když si chcete doma nasdílet Internet se sousedem. My vám poradíme jak na to a co všechno budete potřebovat.
Pokud počítačů máte málo, bude asi nejjednodušší metodou spojit tyto počítače mezi sebou sítí na bázi peer-to-peer, kdy všechny počítače jsou si rovnocenné. Tak se to běžně dělá v případě kabelových sítí, u sítí bezdrátových je obdobou peer-to-peer propojení nazývána ad-hoc - tedy síť sestavovaná podle potřeby. Ad-hoc sítě umožňují rychlou, jednoduchou a cenově příznivou výstavbu, mají ale také své stinné stránky. Tou je především fakt, že sítě ad-hoc vyžadují, aby všechny počítače, které spolu mají komunikovat, byly ve vzájemném dosahu, tedy každý musí být v radiovém dosahu s každým počítačem. To nevadí u malého bytu, ale u větších prostorů to často není možné. Sítě ad-hoc se tedy považují za opravdu sítě sestavené jednoduše a rychle v případě potřeby, když například potřebujete data přenést z jednoho notebooku na druhý, pro praktické a trvalé síťování se téměř nepoužívají. Už v okamžiku, kdy dva počítače mají sdílet připojení na Internet a chceme, aby oba počítače byly na sobě nezávislé při připojování na Internet, bude lepší takovou síť vytvořit pomoci Wifi home routeru, zařízení integrujícího access point a "sdíleč Internetu" - tedy směrovač dat z vnitřní "sítě" do Internetu.
Díky všem těmto omezením a hlavně díky jednoduchosti ad-hoc sítí je již nadále nebudeme uvažovat, nyní si jen stručně řekněme, jak se tyto sítě nastavují.
Tak především schopnost práce v ad-hoc sítích musí být na většině zařízení aktivována v menu a protože se zařízení většinou připojují do sítí infrastrukturních a karta musí být zapnuta jen v jednom režimu, výrobci většinou nastavují infrastrukturní režim.
Pokud je WiFi technika přepnuta do režimu ad-hoc (novější karty se automaticky přepínají podle režimu, jakým disponuje protistrana), je třeba správně nastavit síť, tedy v nastavení TCP/IP nastavit IP adresy lišící se až v D segmentu, tedy tak, aby první tři čísla byla stejná, například 192.168.1.10 pro první kartu a 192.168.1.11 pro kartu druhou. Stejně tak je nutno nastavit shodný netmask, síťovou masku - například na 255.255.255.0. IP adresy shodné samozřejmě být nesmějí. Po tomto nastavení (a u starších Windows po restartu), pokud jsou oba počítače v "radiové dohledové vzdálenosti", měly by schopny si spolu povídat.
Infrastrukturní sítě
Protipólem sítí ad-hoc jsou sítě infrastrukturní, tedy sítě vybavené speciálním komunikačním prvkem zvaným access point, zkráceně AP, nebo česky APčko či spisovně přístupový bod. Díky němu si jednotlivé počítače nemusí povídat přímo mezi sebou, ale komunikují s AP a ten předává jejich komunikaci dále. Každé stanici tedy stačí, aby měla ve svém dosahu alespoň jeden access point.
Následující obrázek znázorňuje již složitější síť, kde jak vidíte "páteř" tvoří pevně vedený ethernet, ten propojuje jednotlivé access pointy a teprve z nich se šíří signál WiFi sítě k notebookům. Aby to bylo veselejší, do této sítě bychom mohli zahrnout roaming, tedy možnost plynulého přechodu z jednoho access pointu k druhému bez nutnosti změny nastavení sítě.
